Za závislostí se často skrývá mnohem víc než jen alkohol nebo drogy, někdy je to perfekcionismus, přejídání nebo nízké sebevědomí. Koučka Rut Vodičková, která prošla lékařskou fakultou i praxí s lidmi hledajícími cestu k psychické svobodě, ví, že skutečná změna přichází zevnitř. Ve své práci pomáhá lidem z nezisku „znovu se nadechnout“ a připomíná jim, že občas musí nasadit „kyslíkovou masku“ nejdříve sobě, a až poté obětavě pomáhat ostatním.
Děkuji za možnost připojit se do projektu koučování od Růžové mašinky. Velmi mi vyhovoval celý proces, jeho tempo i možnost výběru kouče. A že jsem si vybrala opravdu vhodně dokazuje i výsledek: má koučka mně opravdu citlivě podpořila v hledání cesty z mé nekomfortní situace. Nečekala jsem, že by mohlo být koučování tak příjemné.
Co nám o sobě prozradila Rut? Přečtěte si v odpovědích na 4 tradiční otázky:
1. Jak ses dostala ke koučování?
Mým srdcovým tématem od skončení lékařské fakulty byly závislosti. Každého asi napadne alkohol, drogy, … ALE to je jen špička ledovce. Častěji jde „jen“ o přejídání, perfekcionalismus, nízké sebevědomí, … Takováto nesvoboda se ale neláme zvenku, ale tím, že si k poznání dojde člověk zevnitř a promyslí si svou budoucnost. V praxi jsem se setkala s různými přístupy léčby. Koučování se ukázalo jako obrovská pomoc, protože jen dotyčný ví, čím si prošel, před čím se chrání a proč se „dobrovolně“ ničí. Nikdo za něj správné kroky neudělá, ale s koučinkem si mnohem snadněji „posvítí“ na další cestu.
2. V čem může koučování pomoci lidem v nezisku?
Nadechnout se … Mám z těchto lidí pocit, že při své dlouhodobé obětavé práci zapomínají, že oni sami jsou tím jediným nástrojem pro práci, kterou chtějí vykonávat. Neopečovávají ho. Nechodí „na STK“. Natolik se soustředí na pomoc druhým, že se postupně začínají „topit v zátěži“, protože se sami zapomínají starat o sebe. Někdy to dokonce berou jako sobeckost. Kdo občas cestuje letadlem, pokaždé slyší instrukce – „V případě nouze nasaďte kyslíkovou masku nejdříve sobě, jinak brzy nepomůžete nikomu“. V nezisku mají často pocit, že na zadržený dech mohou fungovat dlouho. Myslím, že koučink může nabídnout takový malý wellness a pomoci ke zdravějšímu a vyváženějšímu přístupu.
3. Co tě na koučování v RM překvapilo?
Nejvíce mě asi překvapilo, že mě (zatím) nic nepřekvapilo. To, jak situace vypadá z dálky, se potvrdilo i v rámci mého koučování. Faktem je, že ti, kteří dělají především pro jiné, se sami často nemají, o koho se opřít. Jsou vyždímaní, vyčerpaní, nahlíží se na ně jako na ty silné, co přece automaticky dávají a slouží. Sami si na sebe pletou bič a jsou svými největšími kritiky. Často oni nejvíce postrádají někoho, s kým si popovídat a pořešit své otázky, alespoň na elementární úrovni. Stačil by mnohdy jen upřímný zájem a naslouchání (což není totéž jako mlčky čekat na svou chvíli promluvit). Když slyším „Potřebuju se vypovídat, ale nemám komu“, říkám si občas, kde zůstala lidskost. Lidé pracující v nezisku ale nejsou jen spotřební zboží. Jsou to vlastní pilíře této práce.
4. Jak tě koučování obohacuje v tvém osobním životě?
Kromě klasických přínosů, jako je pocit naplnění z prospěšné a smysluplné práce, mi nastavuje zrcadlo. Byla jsem vychována v prostředí, kde „dělat pro druhého to, co bych si přála pro sebe“, se neříkalo, ale žilo. Vím, že i já mám sklon jít až za hranici vyčerpání, kdy si nehlídám zdroje, a musím se často sama prověřovat, zda nemám posunuté hranice. Důvody mohou být ty nejčistší, ale také dost nerozumné. Když mám před sebou konkrétní příklady ze života jiných, je to i pro mě prostě připomenutí a zdvižený varovný prst. Klienti mi vlastně pomáhají provádět můj vlastní „úklid“, za což jim jsem velice vděčná.
Také chcete zažít koučink s Rut? Nebo s někým dalším z týmu koučů a kouček? Bezplatně jako podporu, kterou vám chceme věnovat. Pracujete v nezisku a chcete se přihlásit? Těšíme se na vás!
